Travel

Nedávné zprávy

Thailand

x. Zpoždění

Pro ty, co by to ještě nevěděli, tak už jsme v Praze kvůli našemu psovi, kterého nám jedna osoba sebrala. Časem napíšu víc, teď to bohužel nestíhám.

1. Bangkok

V Bangkoku přistáváme v jednu hodinu ráno. Vystupujeme na hezkém velkém letišti. Vyplňujeme žádost o měsíční turistické vízum, které bez problému dostáváme. Vyměňujeme dolary za bahty za hrozně debilní kurz, ale nejde to jinak, protože nemáme bahty na taxi. Superjednoduše kupuju simkartu u prvního stánku, který má otevřeno 24 hodin denně. Z toho mám velkou radost, protože shánění SIMky v Indii byla nestkuečná pakárna. Pro připomenutí, chtěli lokální adresu, přičemž adresa hotelu jim nestačila, potom chtěli kopii pasu a když jsem jim tohle všechno přinesl, tak pak po mě chtěli ještě pasovou fotku. Takže sranda na celý den.

Hned jak vylezeme z letiště, tak nás praští neskutečné vedro a dusno, které je mi v tu chvíli ale opravdu příjemné, protože poslední zhruba měsíc jsme v Indii vyloženě mrzli. Tak snad se konečně udzravíme. Z internetu máme několik tipů na to, jak se dostat na Khao San Road, což je ulice vyhlášená tím, že tam bydlí všichni turisti a že to tam dost žije. Jenže Skytrain, ani shutlebus v tuhle dobu nejezdí a museli bychom čekat dalších asi 5 hodin, než byl jel první. Vzdálenost z letiště na Khao San je navíc asi 30km. Nějaký pofidérní taxikář nám nabízí odvoz za 200 bahtů (120kč), což se mi zdá moc, tak jdeme na obdobu pre-paid taxi, které bylo v Indii, které nás ale nakonec celkem spálí. Taxikář nejdříve říká, že nás odveze za 500 bahtů, s čímž se mu vysmějeme a donutíme ho zapnout taxametr, což se mu vůbec nechce. Nakonec ale cesta podle taxametru stála 450,- bahtů (asi 260kč za 30km). Z čehož jsem dost nešťastnej. Vystupujeme před BurgerKingem, Tonka si už dlouho stěžuje, že má hlad. Tak jí jdu koupit vegetariánský sendvič, který stojí asi 150 bahtů (65kč). Jsem poměrně zoufalej z toho, kolik nás dnešní den stál peněz. Nejdřív špatný kurz za dolary, nás stály tak 400kč, co jsme mohli mít k dobru, pak poměrně drahá simka, kterou ale potřebujeme, pak asi 3x dražší doprava, než by mohla být ve dne, pak drahý jídlo, bez kterýho to ale taky nejde. Za tyhle zbytečný peníze bychom v Indii mohli žít tak 3 dny 🙂 Ale nic, jede se dál.

Než jsme dojeli do Bangkoku, tak nás všichni, co už tam byli, strašili, že Bangkok je velké špinavé město. Tomu jsme se museli fakt zasmát, protože oproti Kalkatě je to jak VIP rezidenční čtvrť. Na silnicích žádná auta, na ulicích minimum lidí. Nikde žádný bordel, smrad, odpadky ani krávy. První dojem je prostě fain. Hned jak vylézáme z BurgerKingu, tak potkáváme bandu anglánů, co jsou uplně na šrot. Po tom, co jsem dva měsíce prakticky nepil, ani neviděl nikoho pít, tak je to takový zvláštní pohled. Jde proti mě člověk, jež se sotva drží na nohou. To, že určitě ani nezaregistroval, že jsme kolem sebe prošli je jasné. Je to fakt zvláštní pocit. Když okolo vás nikdo nepije, tak se tím tak jako nakazíte a zjistíte, že alkohol k životu opravdu nepotřebujete. Jsou asi 3 hodiny ráno, když se dostáváme na Khao San a opravdu se nestačím divit. Ulice posetá diskotékami a hromadou turistů. Všude jsou lidi, co jsou uplně na mol. Mladí staří, většinou turisti, mezi nimi proplétající se asiatky v minisukních a asiati v menšině. Obcházíme několik guest housů, jejichž recepce jsou furt otevřené. Většinou mají plno, nebo jsou příliš drahé. Další velký problém je, že když se teď ubytujeme, tak máme checkout ve 12:00, což znamená, že bychom zaplatili za dobu od tří od rána do oběda celý den a pak bychom museli platit další celý den, což se nám opravdu nechce. Ptáme se, kdy se musíme ubytovat, abychom nemuseli platit den navíc. Dostáváme odpověď, že v 6 ráno. To jsou od teď tři hodiny. Jsme celkem unavení a nevíme, co dělat. Alkoholová nálada všude kolem nás ale zahnala do malého, klidného baru u našeho guest house. Tím, že počkáme 3 hodiny vlastně ušetříme 400 bahtů (což je cena za noc), takže se necháváme svést a poměrně dobře se opíjíme několika drinky. Na pokoj nás pustí asi o čtvrt hodiny dřív i bez check-inu. Je to krásný, superčistý pokoj, celý z tmavě hnědých lakovaných prken s velkým oknem. Cena mi přijde víc, než adekvátní. Asi o 5 hodin později nás probouzí šílené vedro. Vylézáme ven na Khao San Road, která se mezitím změnila k nepoznání. Tmou zneužitá ulice plná kelímků od nápojů, lahváčů a všemožného bordelu, vygenerovaného bavícími se turisty, se změnila v poměrně čistou, leč plně zaplněnou ulici krámky nabízejícími vše možné. Počínajíc oblečením, přes spousty druhů jídla (zejména maso na špejli, kebaby, thaiské nudle a podobně), dále asi milion druhů triček, suvenýrů a padělků všeho možného. Zejména mě zaujalo, že tam je asi 10 stánků nabízejících výrobu padělaných řidičský průkazů, ASIC karet a dalších dokladů totožnosti 🙂

V Bangkoku se nechceme vůbec zdržovat, tak ještě týž den hledáme jízdenku na ostrov Koh Phangan následující noc. Jdeme spát celkem brzy a zjišťujeme, proč je náš guest house tak levný. Přímo naproti nám je diskotéka o které jsme předchozí den nevěděli, protože jsme šli spát v 6 ráno. Je tam šílený kravál, ale jsem tak trochu zvyklej z technomejdanů na které jezdíme, že se mi stejně daří usnout. Následující den se jdeme podívat na Královský palác, což je největší památka v Bangkoku. Když ale dojdeme ke vchodu, tak se dozvídáme, že mají otevřeno z neznámého důvodu až od 15:00, což je za 30 minut a my stojíme ve výhni slunce a máme celkem hlad. Navíc by mě tam asi ani nepustili, protože security ukazuje na moje kraťasy, které jsou sotva pod kolena a do tohoto chrámu musíte mít zahalená ramena a kolena. Tak jdeme raději na jídlo.

Večer vyrážíme na náš autobus na Koh Phangan, před vstupem do busu dostáváme letáček s varováním, ať si vyfotíme autobus, jeho posádku a všechno okolo. V Thajsku jsou v posledních letech časté krádeže zavazadel, nebo jejich obsahu. Cesta je lehce hektická, ale za to byla celkem levná (tuším 750 bahtů za osobu = 470,- Kč).