Travel
Nedávné zprávy

15. Darjeeling

Do Darjeelingu, respektive do New Jalpaiguri dorážíme asi ve dvě v noci. V průběhu cesty jsme dostali info od Kuby šamana, že už je na místě. Čímž překvapil, protože jsem čekal, že tam dorazí až po nás. Napsal nám, že v tuhle dobu už nebude možnost, jak se do Darjeelingu dostat. Původně jsme chtěli ject Toy trainem, což je výletní parní lokomotiva, která jede vzdálenost z New Jalpaiguri do Darjeelingu (což je cca 75 km) průměrnou rychlostí 11km/h a tedy 7 hodin a za tu vzdálenost překoná převýšení asi 2000m. Nicméně v noci nejezdí, tak smířeni s tím, že budem muset přenocovat v New Jalpaiguri vylézáme z nádraží, kde nás ale odchytává řidič jeepu, který nás za 400 rupees (133kč) odveze. Z Varanasí jsme vyráželi den předem v 5 hodin ráno, kvuli tomu jsme celou noc nespali, pak jsme strávili 21 hodin ve vlaku, kde jsme toho taky moc nenaspali a teď nás čekala ještě tříhodinová cesta nahoru do Darjeelingu. To s přihlednutím k tomu, že jsme oba dva ještě furt dost nemocní nedávám uplně dobře. Kdybych býval byl před cestou něco snědl, tak jsme to v jeepu zaručeně vyzvracel, ty serpentiny mi nedělaly vůbec dobře, naštěstí nebylo co zvracet 🙂

V Darjeelingu jsme něco po páté, je ještě tma a ve 2100 m.n.m šílená zima, ačkoliv ne tak šílená, jak jsem celou dobu čekal. Vydáváme se hledat guest house, kde je Kuba. Ten nacházíme po chvíli. S příslibem, že se u něj budeme moct vyspat, než si vyřešíme vlastní pokoj, hledám jeho číslo, které však nikde nenacházím. Tonka je zmrzlá a unavená, já taky. Guest house je evidentně ještě zavřený a my se nemáme jak dostat dovnitř. Snažím se najít aspoň jiný otevřený guest house poblíž, ale nikde nic. Není se čemu divit v 5:30 ráno. Jsme hrozně unavení a promrzlí, ale nezbývá nám, než to nějak přečkat, než se guest house otevře, to musí být tak cca 7-8 ráno. V dálce na obloze je vidět, že už brzo bude východ slune. Vylézáme tedy na kopec a před námi se rozprostírá naprosto neskutečná vyhlídka. Je uplně jasno a asi tak 70km severozápadním směrem je vidět obrovské zasněžené pohoří (3. nejvyšší hora světa), jehož špičky osvětluje na východě vycházející slunce. Jak člověk rok neviděl sníh a hodně dlouhou dobu neostřil na předmět, co by byl dál, než pár set metrů, ještě navíc s nemocí a po skoro 48 hodinách bez spánku, tak to všechno vypadá opravdu hodně hodně krutě. Tohohle okamžiku vůbec nelitujeme a nakonec si ho dost užíváme. Dáváme si jointíka z posledního zbytku hašiše, co máme ještě z Gokarny a mlčky přihlížíme krásnému východu slunce. Poprvé nás taky políbí paprsky slunce a já vím, že už nezmrzneme 🙂
Slýcháme šramocení z různých stran okolo nás, sem tam projede i auto. To se probouzí městečko pod námi. O chvilku později na balkón, který je ještě výš, než jsme my vylézá nějaká paní mongoloidního vzhledu. Mluví na nás, respektive na Tonku. Evidentně je jí líto, tak nás zve na chvíli k sobě. Dozvídáme se, že to je také majitelka guest house, že by nás prý ubytovala, ale že má plno 🙂 Povídá nám o Darjeelingu a jeho lidech. Celkově to tu vypadá dost jinak, než ve zbytku Indie, jak složením a množstvím lidí, tak přírodou i architekturou. Asi v půl osmý ráno budím majitele našeho guest house, ať nás pustí dovnitř. Ukazuje nám pokoj, kde je stejná teplota, jako venku, ale jsme šťastni aspoň za to. Zavrtáváme se do spacáků a okamžitě usínáme.

Druhý den už i s Kubou vyrážíme na procházku po okolí, do botanické zahrady a do místní továrny na čaj. Potkáváme jakýhosi mladýho místňáka, co nám ukazuje super zkratky, hezký vyhlídky a čajový plantáže, pak nás vede do domu svojí matky, že prý skvěle vaří. Uvařila nám čínský nudle a čaj za který si řekla docela dost peněz. Tak potom kvapem mizíme pryč, než si nás místňák všimne. Bohužel jsme mu vyzradili náš plán a potkáváme ho znovu u Zoo, kam jsme měli namířeno. Nakonec se ukázalo, že z toho, že nás tam přivedl měl provizi 100 rupees (33kč). Bylo na něm ale vidět, že ho to mrzí, protože z nás chtěl mít spíš přátele, než profit.

Další den máme v plánu se ject podívat na východ slunce na Tiger Hill, která je asi 40 minut autem. To ale obnáší vzbudit se před 4tou ráno a hned vyrazit. Nějak se s Kubou sekáme na dělání sendvičů a koukání na filmy, takže jdu spát asi v 12. Za 4 hodiny mi zvoní budík a mě je vážně na umření. Furt jsem se ještě neuzdravil a teď chrchlám tak, že přemejšlím, že to vzdám. Pak ale posbíram zbytky energie a řikám si, že takovej východ slunce jen tak neuvidim. Tonka a Kuba ještě spěj, tak je budim, aby nám neujel jeep. Taky se jim moc nechce. Venku zase šílená zima. Nějak po pátý nás jeep vyhazuje na Tiger Hill, kde je velká budova, co má asi 3 patra. Všude okolo je spousta lidí. Přijelo se jich podívat tipuju tak 300. Jsme v druhém patře. Všude zatím tma. Kuba bystře vybral okna co nejvíc na východ, takže máme superluxusní výhled. Pijeme litry Tchaie, kecáme a čekáme na východ slunce. Je to opravdu ultimátní podívaná a nelituju toho, že jsem kvuli tomu tak trpěl. Na pravo je východ slunce, před námi opět 3. nejvyšší hora světa a někde daleko za námi (avšak za dobré viditelnosti na dohled) je nejvyšší hora světa Mt. Everest. Bohužel dneska byly trochu mraky, takže jsme Everest neviděli. Nazpátek jdeme pěšky krásnou přírodou a vesnicemi okolo několika chrámů, v jedné zatáčce potkáváme i jinovatku!. Stavujeme se na snídani a na nádraží v Ghoomu a přestože se nám trek trochu protáhl na zhruba 13km, tak jsme na hotelu už asi ve 3 odpoledne. Jsem ale uplně mrtvej, takže zalézám do pokoje, kde i přes to, že mám celou dobu puštěný naše malý 500W topení, co jsme si koupili ve Varanasi mi jde pára od pusy. Později se dozvídáme, že jsme zchytali nejteplejší 3 dny, od začátku roku. Jsem fakt rád, že jsme nezchytali ty nejstudenější :).

Další den se opět loučíme s Kubou, kterej ještě nemá jasno, kam pojede, protože o s Elzou ještě nemaj jasno, kam vlastně pojedou. Takže buď se potkáme v Thajsku, nebo oni pojedou ještě na pár měsíců do Nepálu. Následně nás čeká zase hrozná tříhodinová cesta jeepem na nádraží do New Jalpaiguri. Mávám horám s tím, že chladněji už mi na tomhle výletě nebude a přestože jedeme teprve do Kalkaty, tak už se napůl vidím v Thajsku 🙂